Jsme spolek lidí, který se rozhodl pořádat letní tábory pro děti. A to ze dvou důvodů. Rádi si hrajeme, ale už jsme bohužel moc staří na to, aby jsme jezdili jako děti. A proto, že máme rádi přírodu. Snažíme se žít tak, aby okolní příroda netrpěla přítomností člověka. Indiánský národ, ať byl jakýkoliv, dokázal žít s okolím v dokonalé symbióze a tak i my jsme přejali nemálo z jejich životního stylu.
Zkušenosti, které jsme za svou tábornickou kariéru načerpali si ale do hrobu nevezmeme, nehledě na to, že ani nechceme. Snažíme se tedy všechny poznatky o přírodě a o životě v ní předat dětem.
V roce 1983 byl založen letní dětský tábor Albatros, jakožto možnost letní rekreace pro děti zaměstnanců nakladatelství Albatros. Místem táborové základny se stala Šteflova skála nedaleko městečka Měčín (dnes toto místo obývá spřátelený tábor Alea). V roce 1992 se tábor přemístil na Chudinku. Místo bývalého rybníku, u Štádlerova mlýna, uprostřed menšího lesíku, obehnané říčkou Bradlavou, je obýváno táborem Albatros až do dnešních dnů. I my jsme tam jezdili. Jako první, ještě na Šteflovu skálu, začala jezdit v roce 1984 Alenka Peisertová (Ála Pes) a její syn Vojta Peisert (Watanga). Pak se přidala Jindra Pařízková (Vakíšaka) (její otec, Vlasta Pařízek je zakládajícím členem a v té době hlavní vedoucí), Zuzka Zábrodská (Vaphíanka). Postupně se na táboře objevovali další lidi (Ćatí Waćí, Tatanka Witko, Mayašléča, Vištéča). V roce 1998 přesáhl počet účastníků únosnou hranici. Přece jen kapacita podsadového tábora s polní kuchyní není pro 50 dětí, 17 praktikantů, 8 vedoucích a další ze zázemí tábora. Nehledě na to, že my, jakožto praktikanti (v té době 19-20ti letí), jsme nabyli tábory naplněni tak, jak jsme si přáli. A tak se stalo, že v roce 1999, se tábor Albatros rozštěpil na tábory dva. Albatros a Kasiopeju Jelikož základna Chudinka byla využita pouze na dva běhy, začali jsme jezdit na běh třetí, čímž jsme byli ušetřeni obtížných začátků. V poslední době se okolím šířily zvěsti, že se Spolek rybářů (zákoný majitel Chudinky) chystá rybník obnovit a to v horizontu několika let. A tak jsme se rozhodli, že bude nejlepší, poohlédnout se po novém tábořišti. Nový plac jsme našli za pomoci místních obyvatel, necelý 1 kilometr od Chudinky po proudu Bradlavy. Ale i z tohoto místa jsme se museli odstěhovat a tak jsme nakonec zakoupili vlastní pozemek, který se je nedaleko vesnice Mlýnské Struhadlo.